Vždycky jsem se cítila bezpečněji, když jsem měla výplatu každý měsíc jistou. I za cenu, že jsem dělala práci, která mě nebavila. Taky jsem si myslela, že design pro mě není a nemám na to.

Jednoho dne jsem se ale vzbudila a řekla si, že se všechno prostě naučím. A tak jsem skoro všechen svůj volný čas začala trávit u knížek a kurzů. Zjistila jsem, že design je z velké části o řešení komplexních problémů. A to je něco, na co mám talent.

No jo, jenomže bez x let praxe se práce designéra hledala těžko. "Cením si toho, jak nám pomáháš. Máš super nápady a jde ti to, ale potřebujeme někoho zkušenějšího."

Po tomhle scénáři jsem si řekla, že stačilo. Se žaludkem na vodě jsem si založila živnost, a našla pár grafických projektů jako bokovku. Na odchod z korporátu jsem se zatím necítila, ale po další nepříjemné situaci se to ve mně nadobro zlomilo.

Kdybych věděla, jak mi tohle rozhodnutí změní život, udělala bych to mnohem dřív. Je to vůbec ještě práce, když děláte něco, v čem jste dobří, a zároveň vás to neskutečně baví?